Původ a vznik nových věcí záleží mnohdy na náhodných okolnostech, které s vlastním problémem nemají naprosto nic společného, napsal kdysi Otto Wichterle.
V létě roku 1952 si Otto Wichterle ve vlaku sedl vedle muže, který četl jakýsi oftalmologický časopis. Nakoukl mu přes rameno, zahlédl reklamu na tantalové oční protézy a napadlo ho, že lépe než kov by se s okem jistě snášela umělá hmota. Načal s oním pánem hovor, ukázalo se, že je členem ministerské komise pro aplikaci plastických hmot v lékařství, slovo dalo slovo a komise Wichterleho pozvala, aby jí svoji myšlenku osvětlil.
Když od něj chtěli vzorky látek, které by přicházely v úvahu, přiznal, že v ruce žádné nemá, ale jejich vývoj při tehdejším stavu makromolekulární chemie považoval za možný. V tu chvíli ho označili za nereálného fantastu a vyzvali ho, aby je nezdržoval.
Nevzdal se, koneckonců byl Moravák, rodák z Prostějova a odchovanec Baťova zlínského výzkumného ústavu, kam nastoupil po absolvování vysokoškolské chemie. V době, kdy ve vlaku začal o kontaktních čočkách přemýšlet, pracoval na katedře plastických hmot Vysoké školy chemickotechnologické, kde se někteří kolegové ukázali vstřícnější než ministerská komise.
Výzkum hydrofilních gelů použitelných pro oko se rozběhl, přesto problémům nebyl konec a jedním z prvních se stalo nalezení způsobu, jak čočky z měkkého gelu vůbec vyrábět. V roce 1958 Otto Wichterle nuceně přešel do nově založeného Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, kde s výzkumem pokračoval, jenže i když první vzorky čoček pacienti dobře snášeli, ministerstvo další práce na nich prostě zrušilo jako ekonomicky neperspektivní.
Wichterle se opět nevzdal a doma na přístroji sestaveném z dětské stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola dokázal, že se čočky dají vyrábět s minimálními náklady. Konečně od ministerstva zdravotnictví dostal volnou ruku. Co víc, o jeho vynález, tehdy už patentovaný, projevil zájem svět a v roce 1963 ministerstvo podepsalo licenční smlouvu s americkým výrobcem.
Zbytek je již, jak se říká, historie. Kontaktní čočky dnes zná celý svět.
Zdroj: idnes.cz
Využíváme CzechNet.org.
